Řád Fénixe

 "Proč mi říkají, že jsem anděl? Vždyť jsem přece jenom člověk, stejně jako všichni ostatní."

"Víš, takový lidi, jako jseš Ty, se vídaj už jenom málokdy. A nějak pojmenovat se musí."

...

"A Ty jsi kdo?" zeptal se člověk. "Můj přítel mě poslal za svým dobrým přítelem, který by mi mohl pomoci, ale nezdáš se mi jako někdo, kdo patří sem, na Zem."

"Říkej mi jak chceš," odpověděl anděl. "Tvůj přítel věděl, co dělá, udělal pro Tebe maximum, co mohl. Je teď jenom na Tobě, jestli jeho pomocnou ruku přijmeš."

Člověk se posadil na břeh řeky a zadíval se do dáli. Anděl si přisedl k němu.

"Víš, všechno, co se děje kolem Tebe, se děje z nějakého důvodu. Nikdy se nic neděje bezdůvodně."

"Tak mi vysvětli, proč se mi dějí tyhle věci," namítl člověk. "Nikdy jsem nikomu nic neudělal. Vyrůstal jsem ve zlosti a násilí, nic jiného jsem za své dětství nepoznal. A přesto jsem se rozhodl takhle nežít. Věděl jsem, že neexistuje jen tahle jedna strana mince. Že existují i dobří lidé. Tak proč se nemůžu téhle zlosti a násilí zbavit?"

Anděl se zamyslel. "Říká Ti něco pojem karma? Všechno, co uděláš, se Ti vrátí. Lidem, co Ti ubližují, se to násilí vrátí. I s úroky, bát se nemusíš. Život za sebou nenechává nevyrovnané účty, vrací všechno zpět."

"Pokud se ovšem do té doby už nebudu houpat někde na větvi nejvyššího stromu," dodal sklesle člověk.

"Nebudeš," povzbuzoval člověka anděl. "Jen v sobě musíš najít sílu. Musíš v sobě najít víru, že se to zlepší. Nesmíš myslet na to, že se stane něco horšího. Musíš myslet na to, že to bude lepší. Říká se tomu síla myšlenky."

"Takže vlastně to, na co myslíš, si do života přitáhneš?" snažil se tomu porozumět člověk.

"Zní to neuvěřitelně, ale ano," potvrdil anděl.

Člověk si lehl do trávy a pozoroval slunce skrz stromy. Anděl se položil vedle něj.

"Nepolámou se Ti křídla?" zeptal se ho člověk.

"I kdyby se mi polámaly, za ten pohled to stojí," otočil se na člověka anděl a usmál se.